Ahoj, jmenuji se Jana Hrehová a jsem poloviční Romka. Vyrůstala jsem v prostředí, které nebylo zrovna ideální pro studium a můj osobní růst. Bylo mi 17 let, když jsem odešla z domu, dva roky poté jsem porodila krásnou holčičku. Prošla jsem si těžkými životními situacemi, než mi Bůh poslal někoho, kdo mě bude milovat takovou jaká jsem. Můj manžel mi dal, díky Bohu, teplý útulný domov a máme spolu další dva syny. Bylo mi 34 let, když jsem odmaturovala a nyní se v 35 letech hlásím na Teologickou fakultu UK.  S mým manželem a přáteli se věnujeme dětem a mládeži ze sociálně slabých a nefunkčních rodin, snažíme se jim ukázat lepší cestu. Je to cesta úzká , ale spravedlivá, vedená Boží láskou a milostí. Takovéto děti můžete vidět kolem ubytoven, zastávek, v parcích, nákupních center apod. Většinou se jim společnost snaží vyhýbat, protože jsou to děti hlučné a nepřizpůsobivé. Ale zamysleme se nad tím proč. Tyhle děti vyrůstají v rodinách, kde je násilí, řev, vulgarismy . Dospělí nemají povětšinou žádné vzdělání a tím myslím ani řádně ukončené základní vzdělání. Pijí, kouří, propadají hazardu a drogám. Nemluvě o exekucích. Krádeže a recidiva je celkem běžná. Je to tak po generace a soudit je nikomu z nás nepřísluší.  Málokdo si je schopen udržet práci a někteří ani nikdy nepracovali. O děti se nestarají a potom se nemůžeme divit jejich chování . Ty děti nejsou schopné se adaptovat mezi spolužáky ve škole . Nejsou schopné komunikace u zápisů a neznají základy. Takovéto dítě nemá šanci ve společnosti uspět a je rovnou hozeno do krabice s nápisem,, nic nejsi a nic nedokážeš" . Přitom spoustu těch dětí je zdravých a schopno se z prostředí v kterém žijí vymanit, pokud je někdo bude ochotný vést. Ty děti potřebují obrovskou trpělivost a spoustu lásky, ale neméně důležitý je také řád. Odmaturovat s péčí o tři děti a chozením do práce na třísměnný provoz, bylo opravdu náročné a to je jeden s důvodů, proč jsem se rozhodla jít touto cestou a pomoct tak dětem vyvarovat se těchto chyb. Také jim ukázat, že veškeré jedy, tak oblíbené v téhle době člověka jen ničí a co potřebujeme je láska a trpělivost, která i mě v mládí, tak moc chyběla.

Jednoho krásného dne jsem se šla podívat do parku, kde se zrovna konalo pálení čarodějnic. Šla jsem si mezi ty děti sednout a zeptala jsem se, jestli věří v Boha a ony mi řekly, že ano. Po tom to přišlo. Začali jsme se spolu modlit a bylo to silné. Nyní se z nás stala velká rodina a ty děti se nám mění před očima. Lepší se po všech stránkách. Učíme je slušnému chování i vystupování a také, se je snažíme vést k dokončení základní školy a přípravou na úspěšné dokončené střední školy. S těmi dětmi zažíváme zázraky, jsme svědky toho, jak je láska silná a mocná. Když se modlí a pláčou, nebo když zpívají a jiskří jim oči. Milujeme je a těšíme se z jejich úspěchů. Jsou to úžasné, milující a především milované děti. Každý z nás ,ať dítě či dospělý, potřebuje lásku. Ta láska nám klepe na srdce, naše vůle je klíč, a stačí ty dveře jen otevřít a věřit.

Ježíš však řekl: ,, Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mě- vždyť právě takovým patří nebeské království!" (Mat. 19.14.)

Bohoslužba v Bezně.

V současné době se věnujeme téměř 70 dětem. Snažíme se zapojovat i jejich rodiče a jsme celkem prima parta.